
Když jsem poprvé vystoupil z letadla na Novém Zélandu, vlastně jsem nevěděl, co mám očekávat. Věděl jsem jen, že potřebuji na chvíli utéct – od shonu, hluku a neúprosného běhu času. Už během prvních dnů jsem cítil, že tady plyne čas jinak. Jako by mi stromy šeptaly, abych zpomalil, jako by vítr nesl slova, kterým jsem zatím nerozuměl, ale přesto mi byla povědomá.
Jednoho rána, při túře kolem jezera Taupō, jsem potkal staršího muže – Maora jménem Rangi. Seděl pod mohutným stromem pohutukawa a hleděl na klidnou hladinu vody. Usmál se a gestem mě pozval, abych si přisedl. Moc nemluvil, ale jeho přítomnost v sobě nesla sílu, jakou jsem už dlouho necítil.
„Tady nasloucháme zemi,“ řekl tiše. „Nechodíš po ní jako turista. Když otevřeš srdce, povede tě.“
Zůstal jsem s Rangim několik dní. Učil mě rozpoznávat ptačí zpěv, sbírat léčivé rostliny, vnímat příběhy ukryté v řece, kamenech i mlze. Ale především mě znovu naučil být tichý sám v sobě. A v tom tichu jsem uslyšel svůj vlastní hlas – ten, který jsem ztratil v hluku světa.
Když jsem odjížděl, Rangi mi podal malý kámen – hladký, zelený, vyrytý listem stromu, který je v maorské kultuře symbolem síly, léčení a ochrany…
„To je pounamu,“ řekl. „Zelený kámen. Ne pro štěstí. Ale abys nezapomněl.“
Nosím ho dodnes. Ne pro štěstí.
Ale abych nezapomněl.
V tradičním maorském chápání pramení dlouhodobá vitalita z harmonie mezi jednotlivcem, přírodou a komunitou. Když je tento vztah vyrovnaný, mauri – životní síla – proudí volně a bez překážek.








V maorské filozofii tento typ postupu odráží postupné „vyjasňování“ mauri – životní síly – která začíná volněji proudit, jakmile jsou odstraněny překážky a tělo dostane prostor k obnovení svého přirozeného rytmu.
Moderní věda nyní potvrzuje to, co Maorové chápali po generace – stav jednoho systému vždy ovlivňuje ostatní. Když je posílena imunita, stoupá energie. Když se zlepší regenerace, následuje výkon. Když je obnovena metabolická rovnováha, celé tělo funguje s větší lehkostí.
Tento závazek odráží maorské hodnoty, kde je vztah k půdě (whenua) definován odpovědností, respektem a rovnováhou. To, co příroda poskytuje, musí být využíváno s vděčností – a s vědomím jejího dopadu na budoucí generace.
Moderní výzkum dnes potvrzuje mnoho z těchto tradičních poznatků: mořské bioaktivní látky, rostlinné extrakty a sloučeniny živočišného původu mohou ovlivňovat buněčné procesy, regeneraci a metabolickou rovnováhu.
Tato filozofie je v souladu s maorskými principy, kde je zdraví chápáno jako jednota těla, mysli, ducha a vztahů (te whare tapa whā). Když jeden pilíř zeslábne, celá struktura ztrácí pevnost – ale když je podepřena, mauri (životní síla) volně proudí.












